විනය සහ ආරක්ෂාව

08. 10. 2018
Exopolitics, ඉතිහාසය සහ අධ්‍යාත්මිකත්වය පිළිබඳ 6 වන ජාත්‍යන්තර සමුළුව

අර තියෙන්නේ disciplína a pečlivost dobré k životu? Mnoho lidí v našem moderním světě si tím není úplně jisto. Máme pocit, jako bychom se pak museli chovat podle určitých zákonitostí – byli tím svázáni, a to právě v době, kdy máme konečně trochu více té svobodnější vůle. Může se nám zdát, že se nás to pokouší usměrnit a ukrajovat naší svobodu.

Pečlivost a vůle

Je zde ale možnost nahlížet na pečlivost a píli ze zcela jiného úhlu. Bez každodenní disciplíny bychom neměli tak skvělé umělce, které nám svojí tvorbou přinášejí radost a potěšení. Stejně tak můžeme i my zklidnit naše myšlenky a vytrénovat naší mysl, jelikož pečlivost je jakási forma oddanosti k tomu, co máme rádi. Spojíme-li tedy tuto píli a oddanost, a najdeme v sobě inspiraci k dané práci, můžeme si tu dřinu užít.

Vzhledem k podmínkám obecného bytí ale pro nás nebylo nikdy jednoduché se dopracovat k vlastní iniciativě a samostatnosti. Proroci a významní lidé byli nuceni tuto disciplínu rozšířit skrze intuici. Kdo byl takto zaštítěn, cítil se více v bezpečí. Daná učení mu byla dostupnější.

Ovšem dnes už se můžeme cítit nepříjemně, omezeni psanými pravidly. Zjišťujeme a uvědomujeme si, že pravidla co smíme a nesmíme dělat, co smíme a nesmíme jíst, už nejsou vhodná pro všechny. Je tedy dobré si uvědomit, proč tato učení vznikla a upravit si je dle vlastní cesty.

Disciplína

Disciplína je postoj – není to dar přírody a tedy něco s čím bychom se rodili. Každý z nás s tím tedy může něco dělat. Být pilný a oddaný – ať je to k naší práci, budování byznysu, naším zájmům či k tomu být dobrým rodičem a přítelem – nám pomůže uspět. Zeptejme se kohokoliv, kdo je pro nás vzorem úspěchu – úspěšní obchodníci, slavní umělci, herci či spirituální leadeři – všichni vám odpoví podobně, co se týče jejich postoji k disciplíně a oddanosti.

To je nejtěžší je cítit kontrolu nad naší myslí. Při neúspěchu ztrácíme víru a cítíme se v tu chvíli na dně. Není ale potřeba být na sebe tvrdý, mít kontrolu nad svou myslí je jedna z nejtěžších věcí a právě disciplína je lékem k jeho rozvoji. A když něco vzdáme, nepropadejme hned pocitu beznaděje. Buďme si vědomi vlastních rezerv a uvědomme si, že cokoliv co se děje, je normální. Dejme si třeba pauza a vraťme se k té činnosti zase zpět.

Řekneme-li si, že se chceme něčemu věnovat a poté to nesplníme nebo to budeme odkládat, nejistota a negativita bude jenom růst. Tak jako květiny potřebují zalévat, aby rostly a byly zdravé a vitální, tak také naše sliby potřebují dostatečnou aktivitu. Takovou aktivitu, aby se mohly rozvíjet možnosti, které poté daná činnost přináší. Potřebujeme se starat o naší inspiraci a smysluplnost s ochotou a radostí, spíše než pod nátlakem. Když se začneme do něčeho moc nutit, je potřeba ohlédnout se za svou inspirací a důvodem proč děláme to, co děláme a přehodnotit stanovený směr. Budeme-li plnit naší práci z důvodu povinnosti, začne z toho být spíše zátěž, která nás táhne dolu.

Zkusme tedy otevřít naše srdce a mysl a věřme tomu životnímu proudu, který nás vede.

Autorem článku je duchovní učitel a vůdce 1000 let starého řádu Drukpa v Himalájích.

සමාන ලිපි